Soběhrdy – 1.11.2009

21. neděle po Trojici

I. neděle po bazaru

Introit

 Žalmy 103:2  Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! 3  On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje,

4  vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,

5  po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

První čtení

 Gn 1, 26-31

Píseň

 244s Pána vítej

Druhé čtení

 Mt 15, 32-39

Kázání

Základní zvěst rané církve o JK.

J přišel a uzdravoval, navracel zrak, navracel sluch, sytil hladové, dával pít žíznivým. Jinými biblickými slovy – rozdával chléb života.

Tuto základní zkušenost vyjádřuje dnešní příběh.

J zastupuje Hospodina, a tak můžeme z jeho jednání také usoudit na jednání Boží. Je to Bůh, kdo dává člověku zdarma.

Proto, že příběh o nasycení vypovídá o základní lidské zkušenosti s Bohem a JK, má i svou symbolickou rovinu. Lidé jsou zvyklí vnímat symboly jako něco menšího, než fyzickou realitu. Symbol ale přece také popisuje zkušenost s realitou. Vždyť každé slovo je něčím jiným, než samotnou skutečností, takže každé slovo je „jenom“ symbolem.

Někoho pohoršuje, když se mluví o biblické řeči, jako o řeči symbolické nebo metaforické. Jakoby symbolická řeč byla něco menšího, než řeč doslovná, vědecká. Učedníci zažili s Ježíšem něco, co nedovedli popsat běžnými výrazy a tak hledali různá připodobnění, různé metafory. Sám J mluvil převážně v podobenstvích. Nemluvil žádným vědeckým způsobem.

Narozdíl od řeckých filosofů. Ukázalo se, že řeč příběhů a podobenství má větší kvalitu, než řeč filosofická, protože řeč filosofická předpokládá přesnou znalost pojmů (která se ale za staletí většinou vytratila). Řeč podobenství sice taky předpokládá základní znalost pojmů, ale příběh v nich obsažený nám pomáhá překonat tyto obtíže.

Příběh o nasycení 4tis. lidí, chce říci víc, než to, že bylo nasyceno 4tis. lidí. Nehledě na symbolickou hodnotu číslovek – čtyřka je číslem plnosti a tak to, že J nasytil o tisíc lidí méně (než v příběhu o zázračném uzdravení v předešlé kapitole) neznamená, že by mu ubývalo sil, ale naopak. První nasycení bylo pro Izrael, to druhé je pro všechny. O symbolice čísel ale mluvit nechci.

(Nedávno byl na návštěvě Čech Niko ter Linden a vyprávěl historku, jak byl pozván do televize k debatě. Druhý diskutující Lindena kritizoval, že si dovoluje vykládat některá místa v Bibli jako symboly nebo podobenství nebo metafory.

Linden mu odpověděl: když řeknu, že moje žena je růže, je to podle vás lež nebo pravda? Fikce nebo skutečnost? A ten člověk, mu řekl, že to jistě není fikce, ale že o JK je to jiné. Když řeknu, že J je Syn Boží nebo že se narodil z Panny, musí to znamenat fyzikální jev. Nelze připustit, že by to byl „jen“ symbol nebo metafora. Linden mu řekl, že chápe Ježíšovo Božství podobně, jako když řekne o své ženě, že je růže. A pokud onen oponent bere vážně to, že Lindenova žena je růže, tak by to přeci neměl být problém.

Onen křesťan mu odpověděl, že o Kristu takhle uvažovat nemůže, že o Kristu musíme mluvit a věřit doslovně. Linden se ho tedy znovu zeptal: vy snad nevěříte, že moje žena je růže? Vy si myslíte, že lžu? Že to není pravda, že moje žena je růže?

A tak ten rozhovor pokračoval.

Jinými slovy: jsem menší věřící, když neberu biblická slova vědecky doslovně? To si jistě myslí všichni fundamentalisté všech náboženství světa. Jsem horší věřící, když věřím, že evangelista měl na mysli hlubší pravdu, kterou zažil, a kterou vyjádřil pomoci obrazu?

Znamená to, že když chápu slovní spojení Boží Syn jako metaforu – je to něco menšího než kdybych toto spojení chápal přesně doslova?

Ale co to je doslova?

Kdo z nás plně pochopil doslovnost výroku: Boží Syn? Ať zvedne ruku... Myslím, že plné pochopení tohoto výroku znamená stát se přímo Božím Synem.

Kdybychom si udělali test, kdo jak chápe slovo přátelství nebo nenávist, každý by to popisoval trochu jinak. Protože každý jsme originál. A protože náš jazyk je metaforický, protože náš svět je takový. Byl takto stvořen. Je slovy nepopsatelný. Nemůžeme ho zcela uchopit do své mysli.

Ještě jiný příklad:

Jsou slavná slova: „jak lvové bijem o mříže“ jen nicneříkajícím tónem, chvěním vzduchu kolem mých úst, nebo něco znamenají? Když nemůžeme vypadat přesně jako lvi a bít hlavami o mříže, je básník lhář? Domnívám se, že vyjadřují stejně skutečnost, jako když řeknu: JK je Boží Syn. Nic víc, nic míň.

Dnešní příběh je metaforický a symbolický. Obsahuje nejenom spoustu odkazů na jiná místa v Bibli, ale také liturgické části. Které slyšíme při sVP a které budeme slyšet i dnes. Vždyť slova „vzdal díky, lámal a dával“ jsou slovy ustanovení sVP. A evangelista určitě chtěl, aby to čtenáře trklo.

Bylo to také na poušti, když přímo sám Bůh sytil svůj lid manou.

Dokonce sám J chápal hostinu jako podobenství. Podobenství o hostině. Není proto náhodou, že řekl lidem podobenství o hostině, když chtěl říci, co to je BK.

Mt 22,1-10 – podobenství nám může pomoci rozumět tomu, co se odehrálo mezi J, učedníky a 4mi tisíci lidmi.

V podobenství o hostině je to král, kdo pořádá hostinu pro svého syna. Kvůli synu se hostina pořádá. Jinými slovy: právě syn způsobil, že král se nám představuje jako hostitel, který zve na hostinu. Služebníci jdou, aby přivedli pozvané.

Ti, kteří hostinu odmítnou, zneváží krále i ženicha. Odmítnutí pozvání na královskou svatbu je vážný čin. Ale oni nechtěli přijít. Znovu král poslal jiné služebníky. Pozvaní se tentokrát vymlouvali. Kvůli poli, kvůli obchodu, kvůli starostem si nechali ujít příležitost být na hostině. To ale byli ti, kteří se sami cíli jako pozvaní. Není to divné, že nepřišli? Nakonec tedy přišli původně nepozvaní.

J. Mrázek říká, že podobenství nám klade nepříjemnou otázku. Kdo je pozvaný? Jsme to my nebo nějací cizí zlí věřící – farizeové, kteří se pozvaní cítili, ale spychli kvůli tomu, a tak vlastně nebyli ochopni se na hostinu dostavit?

Nebo ti náhradní hosté, kteří původně neměli přijít a přišli k hostině jako slepý k houslím, jsme my? Pokud přijmeme tuto roli, pak se ale musíme vzdát nároku na původní pozvání. Jinými slovy: znamená to dostat se na hostinu s vědomím, že si to nezasloužím. Jisté je jedno: hostina nezávisí na pozvaných. Nejenom, že ji sami nepořádají, ale nemohou ji ani překazit. Jiným.

To je tedy hostina království božího. Je nezasloužená a nezávisí na nás. Nemůžeme ji překazit druhým. Na to vše můžeme myslet, až budeme stát v kruhu kolem stolu páně.

A drobná poznámka na závěr:

O pár odstavců výše, než je zapsán dnešní příběh, se odehrává ještě jiná hostina. Na ní nechá Herodes zavraždit Jana Křtitele.

Na jedné straně hostina papaláše pro vybranou smetánku a na straně druhé hostina skutečného krále – toho si má pozorný čtenář bible všimnout.

Boží hostina na poušti, to je dostatek pro všechny. Zadarmo. Boží dobrota je totiž pro všechny. Chléb života je i pro nás a je ho dost.

Prosíme, abychom věděli, že ty nás sytíš svou dobrotou, láskou a soucitem, a proto jsme živi, proto má náš život smysl.

JK nám toto tajemství života odhaluje jako podivuhodné tajemství tvé moci. Amen.

Poslání

 1 Korintským 10:30  Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky?

31  Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.